Během posledních 24 hodin se ke mně od mých věrných čtenářek dostaly dva komentáře týkající se jídla. První upozorňoval na to, že ta jídla vypadají jako hrozná šlichta. Druhý mi sděloval, ať si proboha zajdu někam na jídlo, že se na ten chleba nedá koukat. Dnes v závěru snad potěším obě čtenářky, ale ještě si nejspíš nějakou tou šlichtou projdeme.
Začněme home-made šlichtou, na kterou jsem vám dávala recept. Vidlička je česká, stejná jako máme doma. S jinou nejím. V kanclu jsem našla i čajovou lžičku ze stejné série.
Oběd nešel ohřát, protože zrovna vypadl proud. Měla jsem podezření na výpadek už když na záchodě nesvítilo světlo, ale tento scénář mi připadal nepravděpodobný. Předpokládala jsem, že prostě spíš praskla žárovka. K výpadkům prý dochází jen tak jednou týdně, v období dešťů jednou denně.
Na večeři jsem byla v restauraci s pánem z obchodního oddělení. Domlouvali jsme podrobnosti ohledně výletu do Kašmíru. Pana T. jsem ten den viděla poprvé, domluvili jsme výlet a zítra letíme.
Měla jsem ten den opravdu výbornou rýži a kousky masa v pálivé omáčce. Hezké a dobré jídlo. Bohužel jsem si nevzala foťák.
Další den v práci - při každé nečinnosti se mi něco stane s počítačem. Když ho chci vzbudit ze spánku, většinou tak 15 minut nereaguje a pak se restartuje. Čas jsem si zkrátila jogurtovým nápojem.
Odpoledne jsem si šla zaběhat do Nehru parku. Park je fakt krásnej, krásná fauna a flora. Napadla mě jedna souvislost s Petřinskými zahradami. V obojím když člověk seběhne z cesty do narazí na bezdomovce.
Běhání tady má jednu výhodu. Nevypadám pak jako běloch ale spíš jako rudoch a nikdo se se mnou nechce fotit.
Cestou domů jsem se stavila v bistru pro večeři. Ukázala jsem na takový kopeček rýže. Ukázalo se, že to vůbec nebylo z rýže a že ten kopec je dutý. Pán s tím zacházel jako s miskou. Nacpal do toho brambory a čočku (tu jsem si chtěla dát první den a nešlo to) a zalil to asi třemi druhy pálivého dresingu a navíc sladkým jogurtem.
Akce, na kterou jsme jeli byla neformální diplomatická akce, kterou pořádali Američani. Andrea ten den už na nějaké americké recepci byla a v autě nás strašila, že prý ty jejich akce jsou nejhorší ze všech a že tam obvykle není ani voda. Tohle nebyl ten případ. Měli dokonce i řízky, a to je tu prý strouhanka strašná vzácnost. Nevím, jestli si ze mě někdo nedělal srandu.
V polovině večera nastoupil DJ a zábava se jakože měla rozjet. Ti Indové, co nám celý večer nosili drinky najednou nastoupili na pódium a začali tancovat taneček na písničku Nájem zvedej. Bylo mi jich upřímně líto. Po mně by tohle nikdo nikdy nemohl chtít. Oni ale vypadali, že si to docela užívají. Dva dokonce tancovali na baru. Pravdou zůstává, že se tím zábava opravdu rozproudila.
Ranní příprava den poté trvala rekordně krátce, protože jsem vstala 20 minut před začátkem pracovní doby. Byla jsem se podívat v kanceláři vojáků. Mají tam ohromný trezor, který okamžitě přilákal mojí pozornost. Zeptala jsem se, co v něm je. Odpovědí mi bylo, že pokud bych to věděla, museli by mě zastřelit. Možná, že si ze mě zase dělali srandu jako s tou strouhankou.
Kolem 9 ráno za mnou přišla "kolegyně", že jedeme na nějaké zasedání EU. Uplně se mi to vykouřilo z hlavy. Musim říct, že po včerejší akci mi dneska vadili veškeré přechody ze zimy do tepla (je to tak průměrně o 15 stupňů), vadila mi i jízda autem.
Začněme home-made šlichtou, na kterou jsem vám dávala recept. Vidlička je česká, stejná jako máme doma. S jinou nejím. V kanclu jsem našla i čajovou lžičku ze stejné série.
Oběd nešel ohřát, protože zrovna vypadl proud. Měla jsem podezření na výpadek už když na záchodě nesvítilo světlo, ale tento scénář mi připadal nepravděpodobný. Předpokládala jsem, že prostě spíš praskla žárovka. K výpadkům prý dochází jen tak jednou týdně, v období dešťů jednou denně.
Na večeři jsem byla v restauraci s pánem z obchodního oddělení. Domlouvali jsme podrobnosti ohledně výletu do Kašmíru. Pana T. jsem ten den viděla poprvé, domluvili jsme výlet a zítra letíme.
Měla jsem ten den opravdu výbornou rýži a kousky masa v pálivé omáčce. Hezké a dobré jídlo. Bohužel jsem si nevzala foťák.
Další den v práci - při každé nečinnosti se mi něco stane s počítačem. Když ho chci vzbudit ze spánku, většinou tak 15 minut nereaguje a pak se restartuje. Čas jsem si zkrátila jogurtovým nápojem.
Odpoledne jsem si šla zaběhat do Nehru parku. Park je fakt krásnej, krásná fauna a flora. Napadla mě jedna souvislost s Petřinskými zahradami. V obojím když člověk seběhne z cesty do narazí na bezdomovce.
Běhání tady má jednu výhodu. Nevypadám pak jako běloch ale spíš jako rudoch a nikdo se se mnou nechce fotit.
Cestou domů jsem se stavila v bistru pro večeři. Ukázala jsem na takový kopeček rýže. Ukázalo se, že to vůbec nebylo z rýže a že ten kopec je dutý. Pán s tím zacházel jako s miskou. Nacpal do toho brambory a čočku (tu jsem si chtěla dát první den a nešlo to) a zalil to asi třemi druhy pálivého dresingu a navíc sladkým jogurtem.
Šlichta II
Bývalo by to bylo strašně dobrý, nebejt toho sladkýho jogurtu. Naštěstí se mi to podařilo zajíst na akci, na kterou jsme vzápětí jeli. Před odjezdem jsme ještě museli asi 15 minut počkat, než madam nakrmí Sněhurku. Nemyslím to ironicky. Sněhurka měla hlad, byla celý den sama doma, a madam tu říkají i mě :)
Indický personál je takový dost servilní, samá madam/sir, ale jsou moc milí a zdvořilí. Jen se občas cítím hloupě. Jedna paní mi dokonce chodí uklízet na pokoj. Je moc hodná, vytírá mi. Akorát už tři dny čekám, jestli mi doplní toaletní papír. Zatím nic, takže si ho asi budu muset koupit.
V polovině večera nastoupil DJ a zábava se jakože měla rozjet. Ti Indové, co nám celý večer nosili drinky najednou nastoupili na pódium a začali tancovat taneček na písničku Nájem zvedej. Bylo mi jich upřímně líto. Po mně by tohle nikdo nikdy nemohl chtít. Oni ale vypadali, že si to docela užívají. Dva dokonce tancovali na baru. Pravdou zůstává, že se tím zábava opravdu rozproudila.
Pařící obsluha. Možná by něco podobného mohl začít dělat i Novis, třeba by mu do díry začali chodit lidi. Nesměl by je ale v zápětí vyfakovat.
Ranní příprava den poté trvala rekordně krátce, protože jsem vstala 20 minut před začátkem pracovní doby. Byla jsem se podívat v kanceláři vojáků. Mají tam ohromný trezor, který okamžitě přilákal mojí pozornost. Zeptala jsem se, co v něm je. Odpovědí mi bylo, že pokud bych to věděla, museli by mě zastřelit. Možná, že si ze mě zase dělali srandu jako s tou strouhankou.
Kolem 9 ráno za mnou přišla "kolegyně", že jedeme na nějaké zasedání EU. Uplně se mi to vykouřilo z hlavy. Musim říct, že po včerejší akci mi dneska vadili veškeré přechody ze zimy do tepla (je to tak průměrně o 15 stupňů), vadila mi i jízda autem.
Dost mě zamrzelo, že jsme neměly čas zůstat na oběd. Musela jsem tedy doma zaimprovizovat a podařilo se mi to více než skvěle. Posuďte sami.
Srdíčka jsou z tofu a jsou obalovaná ve vzácné strouhance. Je to kupovaný polotovar. Špenát je vlastní výroby, bohužel jsem ho více neměla. Musela jsem se dojíst melounem.
Po obědě jsem ještě ochutnala jedno z cukroví zakoupených v bistru kousek odsud.
Vypadá to velice, ale ve skutečnosti mají marcipánová jablíčka průměr 4 cm. Zato energie mají na celý den. To poslední je čokoládové cosi. Zatím nevím jak to chutná. Jablíčko nebylo z klasického marcipánu, bylo dost kořeněné a obsahovalo stopy ořechů.
Po práci jsem si šla vyměnit peníze. Peníze měníme kousek odsud v potravinách. Měnila jsem si větší sumu peněz, přičemž přítomno bylo klasicky 6 zaměstnanců. Byla jsem trošku nervozní, jak mě tak tradičně všichni sledovali a podezřívala jsem je, jestli na mě nemohli ušít boudu. Když transakce skončila a schylovalo se k odchodu, jeden z Indů vypálil z krámu. Mně hned hlavou proběhlo několik fantaskních scénářů, jak by to mohlo dopadnout. Původně jsem se ještě chtěla optat na cestu k jedné jídelně, kde vaří speciality jednotlivých indických států. Pak mě ale napadlo, že by o mě věděli kam mam namířeno a radši jsem se nezeptala. Peníze jsem ukryla na třech různých místech a nenápadně zaplula zase do toho bistra.
Dnes se mi podařilo normálně objednat kompletní jídlo. Vybrala jsem si zeleninovou rýži. Pán mi navrhl, že je to dobrý ještě s něčím a něčím. Souhlasila jsem, neboť jsem si vzpomněla na svůj první den, kdy jsem přesně takovou radu potřebovala. Z jídelního lístku totiž člověk těžko pozná co je hlavní jídlo, co je příloha a co je zákusek.
Nechala jsem si poradit a čekala na jídlo. Jako běloch tu má člověk jisté výhody. Nosí mu jídlo v samoobslužném bistru a nemusí čekat fronty na památkách.
Bylo to moc dobré a bylo toho spousta. V půlce už jsem nemohla a chtěla si vzít zbytek s sebou. Všimla jsem si ale cedulky, že s sebou nic nebalej. Musela jsem se tedy překovat a všecko dojíst.
Cestou domů jsem ještě pro zajímavost vyfotila několik obrázků.
Umělecké foto. Taška je látková a zboží do ní balí samotní Indové. Taška skrývá zásoby krekrů do hor. Do pozadí jsem vybrala menší skládku.
Oprava dlažby u jedné z bran ambasády. Přelidněnost jako všude v Indii.
Motorikšové na rohu naší ulice.
V ČR by se takhle válela leda busta Gottwalda, tady se válí busty bohů. Napravo toulaví psíci.
Můj dočasný domov
Foceno z balkónu. Hic sunt pávi.
Jdu si ještě na chvíli na bazén.Snad se mi v tento večerní čas nezapletou netopýři do vlasů. Zítra ráno v 5 odjíždíme, návrat až v pondělí večer.
Žádné komentáře:
Okomentovat