Dlouho očekávaný odjezd do Německa nastal. Věděla jsem o něm rok předem, mluvila jsem o něm 3 měsíce předem a celý týden jsem se věnovala balení. Všichni už těch řečí a příprav měli dost, takže můj odjezd vítali s nadšením.
No a já jsem odjezd nesla celkem v klidu, protože jsem nejela do žádné exotické divočiny, ale jenom do Německa. Kdybych chtěla, mohla bych odsud jezdit domů na víkendy.
Noční cesta busem proběhla zcela standardně. Každou hodinu nás stewardka s omluvou budila kvůli blbostem ("Nechcete palubní časopis?" nebo "Připravte si občanky, máme policejní kontrolu" či "Budeme mít zpoždění kvůli dopravní nehodě." a mnoho dalšího).
Krátce po 6. ranní jsme dorazily na Hauptbahnof, kde na mě čekala Josephine. Do mailů se podepisovala jako Phine a mně asi měsíc trvalo, než jsem si uvědomila, že nejednám se dvěma různými osobami. Nejdřív psala, že si přivstane, aby se mohla učit no a nakonec přišla nonstop z párty. Tak není přecejen trochu schizofrenní?
Byla dost zaskočená, když viděla, že vezu důmyslně zabalené kolo. Já zas byla zaskočená, když jsem zjistila, že nepřijela autem. Informovala mě o mých dvou prvenstvích - jsem první holka, která přijela s kufrem a první vůbec, kdo přijel s kolem. Teď už jenom bejt premiant. Hahaha.
Phine a její přítel (asi Fricek) mě jeli ubytovat. To by byla kapitola sama pro sebe. Hrozně jsem si přála bydlet na koleji v campusu, jenže na mě nezbylo místo (a to jsem měla dojem, že jsem žádost zaslala s nesmírným předstihem. Teď mě zpětně napadá, že byla překážka ta maximální cena, kterou jsem byla ochotna zaplatit za pokoj ve snaze ušetřit). Škola mi nabídla ubytko kdesi, kde jsem nakonec i skončila, ale spíš proto, že mi dali nůž na krk. Našla jsem si sice cimru na WG, ale univerzita mi řekla, že takhle na poslední chvíli tu jejich nabídku musím vzít. Nejdřív mě to dost štvalo, že mě do něčeho takhle nutěj, když jsem nepodepsala žádnej Vertrag, ale pak jsem si řekla, že je to určitě pro něco dobrý.
Bydlím v bytě s Mexičankou. Třeba mě naučí španělsky. Hned vedle máme bazén a rybník, okolo kterého se bude krásně běhat. Pokoj mam větší než náš skoro celý pražský byt. Energie a voda jsou v ceně, takže si budu jeden napouštět vanu a druhej den prát (jestli bude co, protože do jednoho kufru se toho moc nevešlo a kolo se do pračky nevleze).
No a já jsem odjezd nesla celkem v klidu, protože jsem nejela do žádné exotické divočiny, ale jenom do Německa. Kdybych chtěla, mohla bych odsud jezdit domů na víkendy.
Noční cesta busem proběhla zcela standardně. Každou hodinu nás stewardka s omluvou budila kvůli blbostem ("Nechcete palubní časopis?" nebo "Připravte si občanky, máme policejní kontrolu" či "Budeme mít zpoždění kvůli dopravní nehodě." a mnoho dalšího).
Krátce po 6. ranní jsme dorazily na Hauptbahnof, kde na mě čekala Josephine. Do mailů se podepisovala jako Phine a mně asi měsíc trvalo, než jsem si uvědomila, že nejednám se dvěma různými osobami. Nejdřív psala, že si přivstane, aby se mohla učit no a nakonec přišla nonstop z párty. Tak není přecejen trochu schizofrenní?
Byla dost zaskočená, když viděla, že vezu důmyslně zabalené kolo. Já zas byla zaskočená, když jsem zjistila, že nepřijela autem. Informovala mě o mých dvou prvenstvích - jsem první holka, která přijela s kufrem a první vůbec, kdo přijel s kolem. Teď už jenom bejt premiant. Hahaha.
Phine a její přítel (asi Fricek) mě jeli ubytovat. To by byla kapitola sama pro sebe. Hrozně jsem si přála bydlet na koleji v campusu, jenže na mě nezbylo místo (a to jsem měla dojem, že jsem žádost zaslala s nesmírným předstihem. Teď mě zpětně napadá, že byla překážka ta maximální cena, kterou jsem byla ochotna zaplatit za pokoj ve snaze ušetřit). Škola mi nabídla ubytko kdesi, kde jsem nakonec i skončila, ale spíš proto, že mi dali nůž na krk. Našla jsem si sice cimru na WG, ale univerzita mi řekla, že takhle na poslední chvíli tu jejich nabídku musím vzít. Nejdřív mě to dost štvalo, že mě do něčeho takhle nutěj, když jsem nepodepsala žádnej Vertrag, ale pak jsem si řekla, že je to určitě pro něco dobrý.
Bydlím v bytě s Mexičankou. Třeba mě naučí španělsky. Hned vedle máme bazén a rybník, okolo kterého se bude krásně běhat. Pokoj mam větší než náš skoro celý pražský byt. Energie a voda jsou v ceně, takže si budu jeden napouštět vanu a druhej den prát (jestli bude co, protože do jednoho kufru se toho moc nevešlo a kolo se do pračky nevleze).
Za denního světla
Za umělého světla. Btw jo, jsem tu jak ve vile Vyvolených a člověk to nemusí sledovat online, aby měl obraz živě. Závěsy, které jsem vyrobila jsou spíše dekorativní než funkční.
Ahoj Kamčo, zrovna jsem měla docela blbou náladu, ale po přečtení Tvého blogu jsem se zasmála a je mi o trochu líp :) Věřím, že se brzy zabydlíš a bude se Ti tam líbit. Přejeme Ti, ať zase poznáš "etwas Neues und neue gemütliche Leute", ať se Ti tam líbí a nabydeš zase nové cenné zkušenosti.
OdpovědětVymazatTak zítra šťastné vykročení a měj se dobře Marcela, T a M
Kami, já jsem měla zato, že tohle záclonový provizorium ještě budeš dávatdo kupy. Bez garnyží asi sotva, viď.
OdpovědětVymazat