Celý týden jsme mluvili o tom, že někam o víkendu vyrazíme. Do poslední chvíle nebylo jisté, zda pojedeme, jakým dopravním prostředkem a kam. Lístky na vlak do té rozumnější třídy jsou vyprodané prý třeba měsíc předem. Naštěstí se nám v pátek v 18:30 podařilo sehnat bus do Amritsaru a ve 22.00 jsme měli odjet. Odjezd byl ze z Red Fort ve starém Dillí, poprosila jsem tedy svého bodyguarda (pana T.) o doprovod. Dorazili jsme dříve a stihli se ještě pokochat večerními chrámy a Chandi Chowk, kde to skvěle žilo.
Autobus měl téměř hodinu zpoždění, protože se čekalo na posledního cestujícího :) Podařilo se mi jakž takž vyspat, ale spíš takovým polospánkem. Každou chvíli mě budilo troubení autobusu (busy maj silnější houkačky než auta). Jízda byla zběsilá, takže jsem se každou chvíli sesunula ze sedačky. Z řízením se tu nikdo moc nepárá, navíc terén byl náročný.
Do Amritsaru jsme dorazili za prudkého slejváku. Během chvíle se zalejou silnice a vytvoří se na nich třeba 30cm vrstva vody. Bylo to vzrůšo. Ubytovali jsme se a šli na snídani. O chvíli později jsme měli sraz s panem T. u Golden Templu. Pan T. už je příliš starý na to, aby jezdil nočním busem, takže si radši připlatil za letenku. Prý schytal pěkný turbulence.
Chrám byl krásný, překvapilo mě, že ta zlatá část je relativně malá. Víc mě ale překvapily ty fronty, které se k němu táhly. Předbíhání tomu dodávalo šťávu. V areálu jsme strávili celé dopoledne. Zlatou část obklopuje holy pool, kde se Indové čvachtali. Prodavači nám nabízeli kanystřík, ve kterém jsme si mohli posvátnou vodu odnést a popít. Tento zážitek jsme si nechali ujít.
Odpolko jsme se nechali přemlouvit k nabídce super výhodného sdíleného taxi a svezli se na pákistánské hranice. Za 60 km cestu a 2h čekání taxikáře jsme zaplatili 33,- Kč na osobu. Jeden háček to mělo - v autě pro 6 nás jelo 10. Všichni jsme to ale zvládli s humorem a jízdu si užili. Cestou jsme viděli spoustu krav, takže prostě fajnová cesta.
Na hranicích nás čekala opět cca hodinová fronta. Ženy měly vlastní frontu, takže jsem se musela trhnout od skupiny českých turistů, které jsme potkali. Nakonec jsem byla ráda, že jsme byla v ženské frontě, protože tu pánskou sekci vojáci dost nevybíravým způsobem udržovali v klidu. Měli takové klacíky, kterýma chlápky vybočující z řady šlehali. Dámskou a pánskou frontu oddělili tak, že se prostě voják rychle rozjel na koni a lidi rozehnal. Nebyla jsem jediná, kdo čuměl jako puk - ostatní běloši taky nechápali.
Na hranici byla brána, u které se slavnostně předváděli indičtí a pákistánští vojáci, a vyvěsili a složili u ní státní vlajky. Celé to bylo trošku komické (hrozně u toho vykopávali nohy). Atmosféra byla ale úžasná. Moc jsem od toho neočekávala, ale musím říct, že mě to hrozně moc dojalo. Na každé straně brány byly tribuny, které z většiny obsadili Pákistánci a Indové doplnění pár turisty. Každá strana se snažila dělat co největší humbuk. Hrála nahlas hudba a indické ženy to rozjížděly jako o život. Zahanbily by i Pussy Cat Dolls. Byla tam úžasná atmosféra. Celé mě to hrozně mile překvapilo. V tomhle battlu vyhráli Indové, protože muslimové mají zrovna Ramadán, takže zůstali doma a přišlo jen pár Pákistánců.
Večer jsme se šli znovu podívat na chrám, protože nasvícené to prý je nejhezčí. Je to pravda. Byla to krásná podívaná. Chrám žil svým vlastním životem, lidé se zde modlí, spí, jí, koupou v posvátném bazéně. Vydali jsme se hledat proslulou kantýnu, kde je podle průvodce (zase jsem ho otevřela) odbaveno denně 80 000 strávníků a jídlo je zdarma. Pro mě opět nečekaně obrovský zážitek. V té velikánské hale pracovalo spoustu lidí na tom, aby to tak skvěle šlapalo, jak to šlapalo. Jen jsme přistoupili, hned nám jeden Ind podal příbor, druhý talíř, třetí misku. Dav nás nasměroval do fronty na jídlo, načež po 10 minutách čekání jsme se dostali do haly. Stravování probíhalo ve vlnách - najednou do jídelny pustili dav lidí a ten najednou zase vyplivnou a vpustí další vlnu. Sedělo jsem v řadách na zemi. Nastavili jsme talíře a hned nám na nich přistála z čočka, krupicová kaše, polívka a placka. Byla nás tam hrozně moc a bylo to prostě neuvěřitelné. Nechápala jsem, jak to tak hladce a skvěle funguje pro neuvěřitelně mnoho lidí.
Bylo to krásně zakončení dne :)
Autobus měl téměř hodinu zpoždění, protože se čekalo na posledního cestujícího :) Podařilo se mi jakž takž vyspat, ale spíš takovým polospánkem. Každou chvíli mě budilo troubení autobusu (busy maj silnější houkačky než auta). Jízda byla zběsilá, takže jsem se každou chvíli sesunula ze sedačky. Z řízením se tu nikdo moc nepárá, navíc terén byl náročný.
Do Amritsaru jsme dorazili za prudkého slejváku. Během chvíle se zalejou silnice a vytvoří se na nich třeba 30cm vrstva vody. Bylo to vzrůšo. Ubytovali jsme se a šli na snídani. O chvíli později jsme měli sraz s panem T. u Golden Templu. Pan T. už je příliš starý na to, aby jezdil nočním busem, takže si radši připlatil za letenku. Prý schytal pěkný turbulence.
Moc to nejelo, nejspíš málo troubili.
Chrám byl krásný, překvapilo mě, že ta zlatá část je relativně malá. Víc mě ale překvapily ty fronty, které se k němu táhly. Předbíhání tomu dodávalo šťávu. V areálu jsme strávili celé dopoledne. Zlatou část obklopuje holy pool, kde se Indové čvachtali. Prodavači nám nabízeli kanystřík, ve kterém jsme si mohli posvátnou vodu odnést a popít. Tento zážitek jsme si nechali ujít.
Větrák, nezbytná modlitební pomůcka
Na hranicích nás čekala opět cca hodinová fronta. Ženy měly vlastní frontu, takže jsem se musela trhnout od skupiny českých turistů, které jsme potkali. Nakonec jsem byla ráda, že jsme byla v ženské frontě, protože tu pánskou sekci vojáci dost nevybíravým způsobem udržovali v klidu. Měli takové klacíky, kterýma chlápky vybočující z řady šlehali. Dámskou a pánskou frontu oddělili tak, že se prostě voják rychle rozjel na koni a lidi rozehnal. Nebyla jsem jediná, kdo čuměl jako puk - ostatní běloši taky nechápali.
Na hranici byla brána, u které se slavnostně předváděli indičtí a pákistánští vojáci, a vyvěsili a složili u ní státní vlajky. Celé to bylo trošku komické (hrozně u toho vykopávali nohy). Atmosféra byla ale úžasná. Moc jsem od toho neočekávala, ale musím říct, že mě to hrozně moc dojalo. Na každé straně brány byly tribuny, které z většiny obsadili Pákistánci a Indové doplnění pár turisty. Každá strana se snažila dělat co největší humbuk. Hrála nahlas hudba a indické ženy to rozjížděly jako o život. Zahanbily by i Pussy Cat Dolls. Byla tam úžasná atmosféra. Celé mě to hrozně mile překvapilo. V tomhle battlu vyhráli Indové, protože muslimové mají zrovna Ramadán, takže zůstali doma a přišlo jen pár Pákistánců.
Večer jsme se šli znovu podívat na chrám, protože nasvícené to prý je nejhezčí. Je to pravda. Byla to krásná podívaná. Chrám žil svým vlastním životem, lidé se zde modlí, spí, jí, koupou v posvátném bazéně. Vydali jsme se hledat proslulou kantýnu, kde je podle průvodce (zase jsem ho otevřela) odbaveno denně 80 000 strávníků a jídlo je zdarma. Pro mě opět nečekaně obrovský zážitek. V té velikánské hale pracovalo spoustu lidí na tom, aby to tak skvěle šlapalo, jak to šlapalo. Jen jsme přistoupili, hned nám jeden Ind podal příbor, druhý talíř, třetí misku. Dav nás nasměroval do fronty na jídlo, načež po 10 minutách čekání jsme se dostali do haly. Stravování probíhalo ve vlnách - najednou do jídelny pustili dav lidí a ten najednou zase vyplivnou a vpustí další vlnu. Sedělo jsem v řadách na zemi. Nastavili jsme talíře a hned nám na nich přistála z čočka, krupicová kaše, polívka a placka. Byla nás tam hrozně moc a bylo to prostě neuvěřitelné. Nechápala jsem, jak to tak hladce a skvěle funguje pro neuvěřitelně mnoho lidí.
Bylo to krásně zakončení dne :)
Noční chrám
Část jídelny
Pořád v chrámu
Ahoj Kamčo, každý den sledujeme tvůj blog a netrpělivě očekáváme nové příspěvky. Tvé fejetony jsou dóóst čtivé, někdy se od srdce zasměju a jindy mě zamrazí. Taky tvoje fotky jsou moc hezké. Jsi každým coulem dobrodruh a obdivuju tě. Držíme ti pěsti a těšíme se na nové zážitky z té nepochopitelné země.
OdpovědětVymazatJana B. z Jablonce
Děkuju za zprávu. Jsem ráda, že se líbí:) Zážitků mám spoustu, ale není tolik času je sepisovat. Brzy doplním nedělní zážitky z Dharamsaly. Mějte se fajn
OdpovědětVymazat