Španělský lifestyle a další zvyklosti

Minulý týden byla první organizovaná akce pro Erasmáky - welcome party. Šla jsem na ní, ale zase jsem se nebavila s Erasmákama. Zatímco v Německu bylo dosti obtížné skamarádit se s místníma, tady je to naopak. Všichni jsou otevření a přátelští. A je to velice příjemná změna. 

Jeden milý příklad ze života - na přednášce vidí profesor novou tvář - tak se mě zeptá na jméno a odkud jsem. Přátelsky mě přivítá a třída začne tleskat. Po přednášce mě spolužáci pozvou na pivo. Mám se od nich co učit.

Erasmácká welcome párty měla začít ve 23.30, takže jsem si do té doby stihla dát šlofíka, vypít kafe, přečíst knihu atp. a už jsem si začinala myslet, že nikam nepujdu. V 10 přišel domů spolubydlící, který chtěl jít se mnou, a začal se podivovat, proč máme sraz tak brzo, hehe. Nakonec jsme z domu odešli až v 1 (omg!!), abychom se přidali k davu dalších mladých lidí, kteří se shlukujou na Plaza Espaňa, pijou a seznamujou se s náma cizincema (jsou zvědaví). U Vietnamců jsme si koupili rum, kolu, kelímky a led (!!). Do klubu jsme šli asi ve 4 a domů jsme přišli v 6 (a to bylo ještě na místní podmínky nestandardně brzo). Takže toť španělský lifestyle. Pořád si nemůžu zvyknout. Hlavně na to, že (díky siestě) se končí práce/škola v 9. Takže potom jdu běhat a večeřim asi tak půl 11 (!!)

Hory mají oči

Není to ověřená informace, ale myslím, že národním drinkem (i s přihlédnutím k rumu s kolou) je kakao. Teda tady se to jmenuje Cola Cao (konkrétní značka, ale všechno mlíko s kakaem se tak hovorově nazývá). Moji spolubydlící to snídaj s topinkou. Podává se to v kavárnách. Jsou na to masivní reklamní kampaně. Setkala jsem se s tím hned první den, když mi Cola Cao nabídla nejprve moje hostitelka z couchsurfingu a chvíli na to i její kamarádka. Prostě to tu hodně frčí. 

Už se sice ochladilo, ale i tak se chodím koupat k řece. Je to nádhera. Určitě je to lepší než turistická pláž, ale jsou v ní raci :( Nemůžu si pomoct, ale když vidim raka začnu ječet a utíkám z vody (sama i ve společnosti). 

Chci začít chodit na kurz kanoistiky. Jednodušší kurz byl pouze pro děti, takže jdu rovnou na kurz na divokou vodu. Mám ale strach. Když jsem se byla přihlásit, tak se můj spolubydlící ptal, jestli mě vezmou i když se bojím raků. Prej mě vezmou i tak a nemusim se bát (tranquila, tranquila). Uff, tak uvidíme :)