Víkend v Salamance

O víkendu jsem jela do Salamancy a tentokrát sama. Bylo to poprvé co jsem sama jela oficiálně na coushsurfing (když nepočítám jednu náhodu též ve Španělsku před 5ti lety). Bylo to super. 

Cesta víc jak 400km zabrala víc jak 5h. Naštěstí mě to ale baví, protože nemůžu dělat nic jiného než poslouchat hudbu nebo si číst. 

Salamanca je krásná. Zatím myslím, že celé Španělsko je úžasné. Nevím, nakolik jsem objektivní, ale opravdu moc se mi tu líbí. Baví mě mluvit španělsky, jíst místní jídlo, cestovat, chodit do školy a tak nějak všechno. 

Městská knihovna

Plaza Mayor

Moje kámošky na víkend

Víno a tortilla se skvělým výhledem za pakatel

První noc jsem strávila u Španělky, která se jmenovala Rocío. Myslím, že si tenhle post přečte, protože mě viděla dělat si poznámky a myslela si, že dělám terenní zápisky na antropologický výzkum. Uklidnila jsem jí, že jde jen o blog a ona přišlíbila, že si to hodí na google translate. Takže jen v dobrém. Krom toho, že Rocío bylo super, mluvila tak akorát. 

Večer jsme si udělaly malou fiestu na bytě a holky mě zasvěcovaly do tajů španělské pop music, kterou “nutně musím znát”. No žilo se mi lépe bez toho. Chtěla jsem to sem postnout, ale Španělsku by mohl poklesnout cestovní ruch, tak to radši neudělám. 

Pak jsem se dozvěděla (připomněla?), že je Praha hlavním městem porna. Po zadání hesel do Googlu Praga porno capital na nás vyskočil Miloš mi prdel a jeho dcerunka na párty. 

To není bordel ale radnice

Ten večer mi v 11 volali rodiče a ze srandy se ptali, jestli už jsem po večeři. Po pravdě jsem odpověděla, že se k tomu pomalu schyluje. Holky udělaly snad nejtradičnější místní jídlo, osmažily brambory a přihodily k tomu vajíčko. Dát tomu trochu víc péče, tortilla je na světě. Provázely to ale zmatené komentáře typu “Co to tady děláme? Tohle jsem ještě nikdy nevařila! Bude to poživatelné?”

Po krátkém telefonním rozhovoru jsem v telefonu slyšela mamku: “Ach jo, zase to vypadlo”. (Mně nic nevypadlo). Táta: “Proč nejela Kamilka do Madridu?” Máma: “Asi kvůli ebole.” 

Přesně tak. Nakonec jsem v Madridu strávila v neděli 3h, ale jen proto, že jsem chtěla do Decathlonu a tam je určitě zóna ebola-free. 

Chi chi chi čiči

Druhý den jsem se stěhovala k Erasmačce Zuzce z Polska. Zuza byla skvělá, moc jsem si s ní rozuměla. Procestovala toho strašně moc. Z dosavadních zkušeností myslím, že jsou Poláci hrozně pracovití, houževnatí, akční a zcestovalí. A Španělé si jich hrozně vážej, všichni tam chtěj jezdit a všichni chtěj od nich lekce angličtiny. 

Když jsem se dostala v neděli večer z krásného výletu domů, měla jsem radost, že jsem zpět v nádherné Cuence.