Španělsko update

Mám se pořád skvěle, ne li lépe. Je tu stále hezké počasí, svítí sluníčko. V noci je teda zima jako prase - jsou tu velké výkyvy. Virginie spí v županu, laskavě mi zapůjčila svojí extra deku a nabídla několik roláků. Okna netěsní, spím v ponožkách a mikině. 

Mám brigádu a jsem za ní moc ráda. Nemusím tak řešit jestli si dám v hospodě 5 nebo 6 piv. Haha, ne, to samozřejmě nedělám. Pije se na ulici, všichni se shlukujou na náměstí. O víkendu v noci je to hlava na hlavě. Už dvakrát mi bylo naznačeno, že se svým lahvovým vínem jsem dost posh a fancy girl, protože tady se pije výhradně krabicové nebo levnej tvrdej. Jako krabičák na poblití za 60 centů nebo radši dobrý lahvový víno za 1,30e? Seriously? Navíc jako proboha, přijdu si na dost stará a moc fancy na to abych pila víno z krabice.

Dávám hodiny angličtiny dětem. Celkem asi 11h tejdně a je to teda mazec. Nemůžu říct, že by mě to nějak extra bavilo, děti rozhodně nejsou moje parketa. Myslím ale, že mě mají celkem rády. Jestli se chtěj při učení válet po zemi nebo třeba mlátit hlavou do zdi, prosím pěkně, jen když se to nedozví rodiče. Když očekávám, že mi paní máma přinese kávu, poprosím Carlose aby si sundal brankářské rukavice, schoval míč a posadil se. Funguje to bezvadně. Troufám si tvrdit, že to na jejich výkon nemá žádný negativní dopad. Dělám jak radil Amos. 

Studenti z mojí fakulty natočili video o Erasmácích ve kterém figuruji jako jedna ze studentů. Zajímalo mě, jestli moje chatrné znalosti jazyka nejsou na překážku. Prý čím horší španělština, tím lepší. Tak je jasno, proč si mě vybrali.

Kanoistika není sport pro mě. Raci nejsou problém, ale asi nejsem takový dobrodruh, jak jsem si myslela, ale hlavně by mi vadilo oblíkat se do cizího neoprénu. Jsem dost fancy girl. 

Chodím dvakrát týdně na bouldr a je to paráda. Byla jsem také na hodině tance a to byl horor díky mému tanečnímu partnerovi. Nikdy více por favor.

A abych nezapomněla, v neděli jsem běžela půlmaraton a bylo to boží. Krásná trasa, atmosféra, běžěla jsem do pohody a ještě to dala pod 2h. Univerzita mi dala triko s nápisem na zádech Erasmus a mým jménem. Moc se ten umělecký výtvor nepovedl, ale tak dobře, mám památku.

Takže tak.

Víkend v Salamance

O víkendu jsem jela do Salamancy a tentokrát sama. Bylo to poprvé co jsem sama jela oficiálně na coushsurfing (když nepočítám jednu náhodu též ve Španělsku před 5ti lety). Bylo to super. 

Cesta víc jak 400km zabrala víc jak 5h. Naštěstí mě to ale baví, protože nemůžu dělat nic jiného než poslouchat hudbu nebo si číst. 

Salamanca je krásná. Zatím myslím, že celé Španělsko je úžasné. Nevím, nakolik jsem objektivní, ale opravdu moc se mi tu líbí. Baví mě mluvit španělsky, jíst místní jídlo, cestovat, chodit do školy a tak nějak všechno. 

Městská knihovna

Plaza Mayor

Moje kámošky na víkend

Víno a tortilla se skvělým výhledem za pakatel

První noc jsem strávila u Španělky, která se jmenovala Rocío. Myslím, že si tenhle post přečte, protože mě viděla dělat si poznámky a myslela si, že dělám terenní zápisky na antropologický výzkum. Uklidnila jsem jí, že jde jen o blog a ona přišlíbila, že si to hodí na google translate. Takže jen v dobrém. Krom toho, že Rocío bylo super, mluvila tak akorát. 

Večer jsme si udělaly malou fiestu na bytě a holky mě zasvěcovaly do tajů španělské pop music, kterou “nutně musím znát”. No žilo se mi lépe bez toho. Chtěla jsem to sem postnout, ale Španělsku by mohl poklesnout cestovní ruch, tak to radši neudělám. 

Pak jsem se dozvěděla (připomněla?), že je Praha hlavním městem porna. Po zadání hesel do Googlu Praga porno capital na nás vyskočil Miloš mi prdel a jeho dcerunka na párty. 

To není bordel ale radnice

Ten večer mi v 11 volali rodiče a ze srandy se ptali, jestli už jsem po večeři. Po pravdě jsem odpověděla, že se k tomu pomalu schyluje. Holky udělaly snad nejtradičnější místní jídlo, osmažily brambory a přihodily k tomu vajíčko. Dát tomu trochu víc péče, tortilla je na světě. Provázely to ale zmatené komentáře typu “Co to tady děláme? Tohle jsem ještě nikdy nevařila! Bude to poživatelné?”

Po krátkém telefonním rozhovoru jsem v telefonu slyšela mamku: “Ach jo, zase to vypadlo”. (Mně nic nevypadlo). Táta: “Proč nejela Kamilka do Madridu?” Máma: “Asi kvůli ebole.” 

Přesně tak. Nakonec jsem v Madridu strávila v neděli 3h, ale jen proto, že jsem chtěla do Decathlonu a tam je určitě zóna ebola-free. 

Chi chi chi čiči

Druhý den jsem se stěhovala k Erasmačce Zuzce z Polska. Zuza byla skvělá, moc jsem si s ní rozuměla. Procestovala toho strašně moc. Z dosavadních zkušeností myslím, že jsou Poláci hrozně pracovití, houževnatí, akční a zcestovalí. A Španělé si jich hrozně vážej, všichni tam chtěj jezdit a všichni chtěj od nich lekce angličtiny. 

Když jsem se dostala v neděli večer z krásného výletu domů, měla jsem radost, že jsem zpět v nádherné Cuence. 

Výlet do Valencie

Ve Valencii jsem strávila víkend v doprovodu Ewy z Polska. Ewa měla za úkol zjistit cestu tam vlakem. Španělsky se celkem domluví, tak nevím, proč se o 2,5h sekla. Při čekání jsem stihla 20 min před zavíračkou doslova oběhnout 3 pobočky CCM banky a zařídit si studentskou kartu, která mě oprávnila ke slevě 3e (sláva!). Myslim, že dokážu všechny pobočky po městě lokalizovat jak nikdo.

Naše hostitelka byla z Chile a večer jsme zahájily s ní, její tetou, sestřenicí a bratrancem na střeše jejich domu, pily víno a rum s limonádou. V 11 jsme se odebraly do města za jejímy kamarádkami, přičemž jsem dostala ještě drink na cestu (do kelímku s ledem, jak jinak). V tramvaji na nás čekala policie. Měla jsem trochu ostych zamířit do tramvaje s alkoholickým nápojem ale naše hostitelka se nezdráhala, tak jsem nabyla dojmu, že je to povoleno. Zamířili za námi na druhý konec tramvaje a tiše nás i naše kelímky pozorovali. Cesta byla trochu napjatá, ale vše proběhlo v pohodě. Vlastně až na jednu věc. Zezadu mého opěradla se opřela nějaká holčina a narušila můj osobní prostor tak, že jsem čekala, že jí ta policie vyvede, ale nic se nestalo. Za večer jsme obrazily několik podniků přičemž v každém jsme si dali pouze welcome drink gratis a šli dál. Vivat Espana!

Přestože nás předem od cesty všichni odrazovali tím, že bude pršet až záplavy, bylo říjemných 26 stupnů, takže jsme sobotu strávily na pláži a večer ve městě.

Neděle se nesla ve znamení turistických památek a science park. 

Plaza de la Virgen

Tržnice

Muzeum

Z trochu jiného soudku – včera odpolende jsme se všichni 3 na bytě shodli na tom, že zůstaneme v karanténě a rozhodně nebudeme přijímat návštěvy (a už vůbec ne z Madridu). Večer už jsme na sobě všichni pozorovali příznaky eboly.

V porovnání s info na ČT 24 místní média o případech naažení informují dosti hystericky a lidi panikaří. Včera mě doma přivítali se slovy “Španělsko je v prdeli, všichni zemřeme.” O dalším vývoji budu informovat.

Španělský lifestyle a další zvyklosti

Minulý týden byla první organizovaná akce pro Erasmáky - welcome party. Šla jsem na ní, ale zase jsem se nebavila s Erasmákama. Zatímco v Německu bylo dosti obtížné skamarádit se s místníma, tady je to naopak. Všichni jsou otevření a přátelští. A je to velice příjemná změna. 

Jeden milý příklad ze života - na přednášce vidí profesor novou tvář - tak se mě zeptá na jméno a odkud jsem. Přátelsky mě přivítá a třída začne tleskat. Po přednášce mě spolužáci pozvou na pivo. Mám se od nich co učit.

Erasmácká welcome párty měla začít ve 23.30, takže jsem si do té doby stihla dát šlofíka, vypít kafe, přečíst knihu atp. a už jsem si začinala myslet, že nikam nepujdu. V 10 přišel domů spolubydlící, který chtěl jít se mnou, a začal se podivovat, proč máme sraz tak brzo, hehe. Nakonec jsme z domu odešli až v 1 (omg!!), abychom se přidali k davu dalších mladých lidí, kteří se shlukujou na Plaza Espaňa, pijou a seznamujou se s náma cizincema (jsou zvědaví). U Vietnamců jsme si koupili rum, kolu, kelímky a led (!!). Do klubu jsme šli asi ve 4 a domů jsme přišli v 6 (a to bylo ještě na místní podmínky nestandardně brzo). Takže toť španělský lifestyle. Pořád si nemůžu zvyknout. Hlavně na to, že (díky siestě) se končí práce/škola v 9. Takže potom jdu běhat a večeřim asi tak půl 11 (!!)

Hory mají oči

Není to ověřená informace, ale myslím, že národním drinkem (i s přihlédnutím k rumu s kolou) je kakao. Teda tady se to jmenuje Cola Cao (konkrétní značka, ale všechno mlíko s kakaem se tak hovorově nazývá). Moji spolubydlící to snídaj s topinkou. Podává se to v kavárnách. Jsou na to masivní reklamní kampaně. Setkala jsem se s tím hned první den, když mi Cola Cao nabídla nejprve moje hostitelka z couchsurfingu a chvíli na to i její kamarádka. Prostě to tu hodně frčí. 

Už se sice ochladilo, ale i tak se chodím koupat k řece. Je to nádhera. Určitě je to lepší než turistická pláž, ale jsou v ní raci :( Nemůžu si pomoct, ale když vidim raka začnu ječet a utíkám z vody (sama i ve společnosti). 

Chci začít chodit na kurz kanoistiky. Jednodušší kurz byl pouze pro děti, takže jdu rovnou na kurz na divokou vodu. Mám ale strach. Když jsem se byla přihlásit, tak se můj spolubydlící ptal, jestli mě vezmou i když se bojím raků. Prej mě vezmou i tak a nemusim se bát (tranquila, tranquila). Uff, tak uvidíme :)