Španělské zvyklosti

Zatím se mi podařilo vypozorovat, že v barech se ze stolu uklízí tak, že se všechen bordel smete na zem. Podlahy jsou tedy pokryté vším možným. Dřív to prej korunovala ještě 2 cm vrstva vajglů, ale teď už se vevnitř nesmí kouřit.

Měla jsem obavy, že se bude v podobném duchu uklízet i náš byt, ale naštěstí ne. Moji spolubydlící jsou čistotní. Nádobí po sobě hned myjou a nikde se nic neválí. Myslím, že lepší spolubydlící neexistujou. Jsou moc milí, hodní a je s nima sranda. Je to holčina 28 (studuje 8. rokem architekturu) a kluk 24 (studuje 6.tým rokem bakaláře telekomukací). Je mi s nima fakt skvěle. Plácli jsme si, že 26.10. všichni poběžíme půlmaraton. No existujou snad báječnější spolubydlící? Virginie mě o víkendu naučí vařit bramborovej koláč. Nemá teď vůbec peníze, takže chodí po brigádách, jí bramborový koláče a šetří na půlmaraton a na nájem lodičky, kterou si příští měsíc pujčíme (až dostane výplatu).

Protože neumím španělsky a neumím vařit, půjčila jsem si v knihovně kuchařku a čekám, že se naučím obojí zároveň. A včera jsem místo rejže zase uvařila rejžovou kaši.

Musím vzdát hold spolubydlícím, že mají trpělivost s mnou španělštinou (anglicky zatím nepadlo ani slovo (famfára)) a ještě je to baví. Já takovou trpělivost nemám. Když z mojí nové kámošky z Polska po půl hodině vypadne nějaká úplně zbytečná věta, mám už většinou tep 220. Když ale mluví anglicky tak jí mam ráda. 

Na mně je prý na první pohled poznat, že jsem cizinka. Sestavila jsem takový prototyp typické španělky. Ne, že by všechny vypadaly stejně, ale spousta se jich snaží zapasovat do téhle podoby (pokusila jsem se jí nakreslit):

Už je ze mě i umělec

Co mám na mysli? Hodně dlouhé vyžehlené vlasy, pěšinka uprostřed; volný top bláznivé barvy bez rukávů, kraťounké džínové kraťásky s čouhajícími nitěmi (bez ohledu na postavu) a páskové boty. Vypadá tak každá druhá chica ve věku mezi 20-30 lety. Virginie ne.

Ve škole jsem byla včera i dnes no a není to žádná sláva. Nerozumím požadavkům. Ale máme pěknou budovu :) A lidi obecně jsou fakt bezvadní. Cítím se tu moc dobře. (Hlavně starší) lidé se se mnou dávají do řeči na ulici či v obchodě (třeba proto, aby mě se smíchem varovali, že ten čístící prostředek z daleka není tak super jak se tvrdí v reklamě).

V pátek není škola. Chystáme se proto zítra na výlet do hor. Odchod je už v 9, což ve mě budí jisté pochyby, vzhledem k tomu, že Daniel - ten spolubydla, zpravidla vstává ve 12. Zvykám si na jiný denní režim. Pracuje se tak od 10-14, pak je 3 hodinová siesta a pak od 17-21. Ve 22 se večeří a ve 24 se začíná pařit. Nejsem si jistá, ale počítám, že tu není menza. Všichni totiž během těch tří hodin přijdou domů, vařej a spěj. Já během prvního týdne ještě odpoledne díkybohu nespala. Trochu jsem se ale adaptovala. Nechodím spát před půlnocí, později vstávám a k večeři piju víno.