Včera v Cunce vypukly 4denní oslavy San Mateo. Je to hroznej blázinec. Všichni to dost prožívaj, nikdo nepracuje, nikdo nechodí na přednášky. Kdo má rozum, odjede z města. Mladí lidé se shlukujou do skupin (tzv. peňa). V jedný je třeba 200 lidí. Jsou stejně oblečený a celé 4 dny spolu jí, pijou, paří. Každá peňa má svoje vyhrazené místo. Spolubydla je součástí jedné takové grupy a jak avizoval, už 3 dny jsem ho neviděla.
To nejlepší jsem si patrně včera nechala uniknout. Začlo to ve 3 odpoledne průvodem, živou hudbou, pokračovalo to projevem všech místních celebrit, tancovalo se paso doble. Pak se vypustili 4 telátka, jakože nebezpeční bejci, kteří museli bejt držení v provazech a lidi je provokovali a utíkali před nima. Tohohle všeho jsem se nezúčastnila, protože jsem chtěla mít klid a radši jít běhat. Navíc se to bude teď další 3 dny opakovat. Když jsme přišli v půl 10 do centra dění, vypadalo to dost dekadentně. Skončilo to ve 2 ráno při koncertu španělského popu silným lijákem. Po x letech jsem pila krabicové víno a nebyl to Don Simon.
 |
| Městečko |
Vypadá to, že se budu muset definitivně rozloučit se svým mobilem. Rozsypala se mi v něm simka na tu mini část a zbytek. Když jsem se to snažila nožem vyndat, nejspíš jsem to zničila a už to prej nebude nikdy simky načítat. Zatím mě to stálo 2e za analýzu problému od Vietnamce a 8e, který jsem měla na simce. Vůbec nevim, jak se mobil kupuje, jakej chci a jestli ho vůbec chci. Dost ho ale potřebuju a tak mě ta celá záležitost trochu otravuje.
Včera mě taky trochu otrávilo, když se mě pán v zelenině snažil ojebat. Místo na 10e mi vrátil na 5. To, že neumim španělsky přece neznamená, že neumim počítat. Jsem si jistá, že se nespletl, jen to zkoušel, šibal. Chtěla jsem udělat nějaké teatrální gesto a prohlásit, že už tam nikdy nepřijdu, ale jeho šíře a cena produktů a jsou bezkonkurenční, takže jsem se jen ušklíbla.
Doma mi Virgi řekla, že turistům se standardně účtují jiné ceny, ať teda ven radši chodím jen s ní :)
 |
| Něco z domácnosti - náš odkapáveč je prakticky součástí skříňky |
Ve škole je to mazec. Moje znalost španělštiny mi stačí na běžné konverzace. Angličtinu mimo univerzitu nepotřebuju. Jenže profesorům na přednáškách prostě nerozumim a připadám si trochu jako hlupák.
Na jednom workshopu se učíme dělat web v html. Počítačová laboratoř je plná Appl kompů (naše fakulta je supermoderní), takže jsem to neuměla ani zapnout. Další krok - nainstalovat program - mi trvalo naštěstí jen 10 min, protože už nějaké zkušenosti s iOS, i když minimální, přecejen mám. Byla to pro mě celkem stresující zkušenost - holka z Východu, neumí s počítačem, s internetem, nerozumí...Haha. Měla jsem naštěstí představu o čem mluví, protože základy jsem znala, ale jak to bude vypadat další přednášku? No takže teď po večerech (když nepiju krabicové víno) drtim tagy a španělštinu.
A ostatní předměty jsou větší mazec, protože mi není tak jasné, co bych se vlastně měla učit. Profesoři mi pořád opakují "tranquila, tranquila" (klídek klídek), nic není problém. Někde mám dost úlevy, někde ne. Někdo mi třeba po "tranquila tranquila" řekne, že stačí když kromě zkoušky v šj, vytvořím 8 A4 novin v šj i fotkama (krom toho, že neumim španělsky neumim ani fotit, ani s Photoshopem) a přečíst povinně knihu, která je sice dost duro a náročná, ale zase není moc dlouhá. Takže chodím na přednášky, dělám selekce předmětů a pořád se nemůžu rozhodnout, které vybrat.
Btw viděla jsem na videu kluky v akci, jak dělají tortillu de patatas a brokolicový krém a myslím, že bych to mohla zvládnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat