Kuchařský Bůh je se mnou

O víkendu se mi povedly hned dva masterpieces za sebou – brokolicový krém a bramborová torta. Považuji to za svůj velký osobní úspěch. Musim říct, že je to fakt chutné! Stačilo tomu vaření věnovat trochu času, pozornosti a dodržet postup.

Krasavice v celku

Takhle my si tady žijem

Předcházel tomu ale jeden megafail, kdy jsem do polívky nasypala lžíci pepře a myslela si, že to bude okej. Polívka nabrala černou barvu a když bych škrtla, tak by snad začala hořet. Jeden talíř jsem hrdinsky snědla, zbytek jsem procedila na mrkev a cibuli a snědla s kuřecím křídlem, co v polívce plavalo.

Spolubydlící mi gratulovala a všechna kuchařská dobrodružství prožívala se mnou.

Minulý týden jsem si psala životopis ve španělštině a Virginie mi poradila, ať si do zájmů napíši "gusto por el arto culinario". Řekla mi to ještě před tím, než se mi povedlo něco uvařit. Reagovala jsem výbuchem smíchu. Tehdá mě nenapadlo, že by se něco takového mohlo psát do životopisu a už vůbec, že bych si to tam já mohla napsat. Ale teď vidím, že mi to tam přesně sedí a že ve mně něco je.

Kromě vaření jsem strávila 3 ze 4 večerů na fiestách San Mateo, ale ve vší slušnosti jsem navštívila akorát hlavní koncert o půlnoci. Každá kapela hrála ty samé španělské hity, plus občas přidali nějakej známější cover. To bylo fajn, ale předcházela tomu hrozná anabáze. Lidí jak …!!!, někteří tak i smrděli. Odpolední program s trápením býků se konal dvakrát denně. Viděla jsem ho v až v neděli při návratu z procházky asi 2 minuty, kdy jsem křižovala náměstí. Hrůza.

Dani se celé 4 dny chodil domů jen vyspat. Ve 14.30 vstával, osprchoval se a ve 14.45 byl pryč. Vracel se nad ránem. Ptala jsem se ho, jestli ho to ještě baví, pařit tak dlouho v kuse. Odvětil mi, že prej já se začnu moc rychle nudit. Je pravda, že mě nebaví sedět 4h u kafíčka jak je tu ve zvyku, nebo jít pařit ve 3 odpoledne a vydržet až do 6 ráno. Španělé si užívaj takovej klídek, pohodu a třeba celej víkend vůbec nic nedělaj. Ale myslim, že se taky častěji nuděj, protože jinak by se mě Dani a Virgi tak často neptali, jestli se nenudim. Já mam ale pořád co dělat. A když bych už hodně nevěděla co dělat, můžu se učit vařit rýži. To je můj dlouhodobej task.

Běžné radosti a starosti

Včera v Cunce vypukly 4denní oslavy San Mateo. Je to hroznej blázinec. Všichni to dost prožívaj, nikdo nepracuje, nikdo nechodí na přednášky. Kdo má rozum, odjede z města. Mladí lidé se shlukujou do skupin (tzv. peňa). V jedný je třeba 200 lidí. Jsou stejně oblečený a celé 4 dny spolu jí, pijou, paří. Každá peňa má svoje vyhrazené místo. Spolubydla je součástí jedné takové grupy a jak avizoval, už 3 dny jsem ho neviděla.

To nejlepší jsem si patrně včera nechala uniknout. Začlo to ve 3 odpoledne průvodem, živou hudbou, pokračovalo to projevem všech místních celebrit, tancovalo se paso doble. Pak se vypustili 4 telátka, jakože nebezpeční bejci, kteří museli bejt držení v provazech a lidi je provokovali a utíkali před nima. Tohohle všeho jsem se nezúčastnila, protože jsem chtěla mít klid a radši jít běhat. Navíc se to bude teď další 3 dny opakovat. Když jsme přišli v půl 10 do centra dění, vypadalo to dost dekadentně. Skončilo to ve 2 ráno při koncertu španělského popu silným lijákem. Po x letech jsem pila krabicové víno a nebyl to Don Simon. 

Městečko

Vypadá to, že se budu muset definitivně rozloučit se svým mobilem. Rozsypala se mi v něm simka na tu mini část a zbytek. Když jsem se to snažila nožem vyndat, nejspíš jsem to zničila a už to prej nebude nikdy simky načítat. Zatím mě to stálo 2e za analýzu problému od Vietnamce a 8e, který jsem měla na simce. Vůbec nevim, jak se mobil kupuje, jakej chci a jestli ho vůbec chci. Dost ho ale potřebuju a tak mě ta celá záležitost trochu otravuje.

Včera mě taky trochu otrávilo, když se mě pán v zelenině snažil ojebat. Místo na 10e mi vrátil na 5. To, že neumim španělsky přece neznamená, že neumim počítat. Jsem si jistá, že se nespletl, jen to zkoušel, šibal. Chtěla jsem udělat nějaké teatrální gesto a prohlásit, že už tam nikdy nepřijdu, ale jeho šíře a cena produktů a jsou bezkonkurenční, takže jsem se jen ušklíbla. 

Doma mi Virgi řekla, že turistům se standardně účtují jiné ceny, ať teda ven radši chodím jen s ní :)

Něco z domácnosti - náš odkapáveč je prakticky součástí skříňky

Ve škole je to mazec. Moje znalost španělštiny mi stačí na běžné konverzace. Angličtinu mimo univerzitu nepotřebuju. Jenže profesorům na přednáškách prostě nerozumim a připadám si trochu jako hlupák. 

Na jednom workshopu se učíme dělat web v html. Počítačová laboratoř je plná Appl kompů (naše fakulta je supermoderní), takže jsem to neuměla ani zapnout. Další krok - nainstalovat program - mi trvalo naštěstí jen 10 min, protože už nějaké zkušenosti s iOS, i když minimální, přecejen mám. Byla to pro mě celkem stresující zkušenost - holka z Východu, neumí s počítačem, s internetem, nerozumí...Haha. Měla jsem naštěstí představu o čem mluví, protože základy jsem znala, ale jak to bude vypadat další přednášku? No takže teď po večerech (když nepiju krabicové víno) drtim tagy a španělštinu. 

A ostatní předměty jsou větší mazec, protože mi není tak jasné, co bych se vlastně měla učit. Profesoři mi pořád opakují "tranquila, tranquila" (klídek klídek), nic není problém. Někde mám dost úlevy, někde ne. Někdo mi třeba po "tranquila tranquila" řekne, že stačí když kromě zkoušky v šj, vytvořím 8 A4 novin v šj i fotkama (krom toho, že neumim španělsky neumim ani fotit, ani s Photoshopem) a přečíst povinně knihu, která je sice dost duro a náročná, ale zase není moc dlouhá. Takže chodím na přednášky, dělám selekce předmětů a pořád se nemůžu rozhodnout, které vybrat.  

Btw viděla jsem na videu kluky v akci, jak dělají tortillu de patatas a brokolicový krém a myslím, že bych to mohla zvládnout.

Španělské zvyklosti

Zatím se mi podařilo vypozorovat, že v barech se ze stolu uklízí tak, že se všechen bordel smete na zem. Podlahy jsou tedy pokryté vším možným. Dřív to prej korunovala ještě 2 cm vrstva vajglů, ale teď už se vevnitř nesmí kouřit.

Měla jsem obavy, že se bude v podobném duchu uklízet i náš byt, ale naštěstí ne. Moji spolubydlící jsou čistotní. Nádobí po sobě hned myjou a nikde se nic neválí. Myslím, že lepší spolubydlící neexistujou. Jsou moc milí, hodní a je s nima sranda. Je to holčina 28 (studuje 8. rokem architekturu) a kluk 24 (studuje 6.tým rokem bakaláře telekomukací). Je mi s nima fakt skvěle. Plácli jsme si, že 26.10. všichni poběžíme půlmaraton. No existujou snad báječnější spolubydlící? Virginie mě o víkendu naučí vařit bramborovej koláč. Nemá teď vůbec peníze, takže chodí po brigádách, jí bramborový koláče a šetří na půlmaraton a na nájem lodičky, kterou si příští měsíc pujčíme (až dostane výplatu).

Protože neumím španělsky a neumím vařit, půjčila jsem si v knihovně kuchařku a čekám, že se naučím obojí zároveň. A včera jsem místo rejže zase uvařila rejžovou kaši.

Musím vzdát hold spolubydlícím, že mají trpělivost s mnou španělštinou (anglicky zatím nepadlo ani slovo (famfára)) a ještě je to baví. Já takovou trpělivost nemám. Když z mojí nové kámošky z Polska po půl hodině vypadne nějaká úplně zbytečná věta, mám už většinou tep 220. Když ale mluví anglicky tak jí mam ráda. 

Na mně je prý na první pohled poznat, že jsem cizinka. Sestavila jsem takový prototyp typické španělky. Ne, že by všechny vypadaly stejně, ale spousta se jich snaží zapasovat do téhle podoby (pokusila jsem se jí nakreslit):

Už je ze mě i umělec

Co mám na mysli? Hodně dlouhé vyžehlené vlasy, pěšinka uprostřed; volný top bláznivé barvy bez rukávů, kraťounké džínové kraťásky s čouhajícími nitěmi (bez ohledu na postavu) a páskové boty. Vypadá tak každá druhá chica ve věku mezi 20-30 lety. Virginie ne.

Ve škole jsem byla včera i dnes no a není to žádná sláva. Nerozumím požadavkům. Ale máme pěknou budovu :) A lidi obecně jsou fakt bezvadní. Cítím se tu moc dobře. (Hlavně starší) lidé se se mnou dávají do řeči na ulici či v obchodě (třeba proto, aby mě se smíchem varovali, že ten čístící prostředek z daleka není tak super jak se tvrdí v reklamě).

V pátek není škola. Chystáme se proto zítra na výlet do hor. Odchod je už v 9, což ve mě budí jisté pochyby, vzhledem k tomu, že Daniel - ten spolubydla, zpravidla vstává ve 12. Zvykám si na jiný denní režim. Pracuje se tak od 10-14, pak je 3 hodinová siesta a pak od 17-21. Ve 22 se večeří a ve 24 se začíná pařit. Nejsem si jistá, ale počítám, že tu není menza. Všichni totiž během těch tří hodin přijdou domů, vařej a spěj. Já během prvního týdne ještě odpoledne díkybohu nespala. Trochu jsem se ale adaptovala. Nechodím spát před půlnocí, později vstávám a k večeři piju víno.

Erasmus v Cuence

Čtvrtý den v mém novém dočasném domově ve Španělsku a zatím jde všechno nad moje očekávání. Jsem nadšená. 

Cuenca je nádherná! Historické centrum je mnohem hezčí než jak ukazuje Google (narozdíl od Magdeburgu – tam se ukázalo, že ta jediná pamětihodnost, kterou vyhledávač našel, vlastně není ve městě ale 15 km vedle...).

Škoda že neumím fotit. V reálu je to mnohem větší pecka.

Mám za sebou první noc v novém bytě. Doposud jsem spala u Španělek. Budu troufale zobecňovat ze vzorku těch, které jsem zatím potkala, ale všichni se zdají být úžasně milí a pohostinní. Jestli jsou španělé tak říční, jak říkala babička, zatím nevím, nicméně otevření a přátelští určitě jsou. Pán co nám z metra pomáhal s kufry, se pokoušel ten Ewin rozbitý asi 20 min opravovat a nakonec ho zaaretoval tkaničkou z vlastních kalhot (přičemž mu z kapsy vypadl kondom takže možná nebyla babi daleko od pravdy).

Rosana z Couchsurfingu mně a Ewě z Polska pomohla najít bydlení a představila nám místní zvyklosti. Tak třeba v hospodě dostanete ke sklenici vína (za příznivou cenu) ještě jídlo. Nikoho tady nerozhodí, že sklenice je fakt hodně špinavá (Techtle hadr) a na účet se čeká hodinu (Techtle hadr II). Prostě klídek a pohoda.

Španělé mají evidentně hodně rádi škvarky. Jedí je v různých podobách. Třeba je prodávaj jako křupky (když si tu dáte víno/pivo/limo, je to jedna z variant že je dostanete jako tapas – jinak ale podávaj I lepší věci). Když jsem u stravovacích návyků tak mě napadá, že Rosana pila kafe tak, že si ve studeném mlíce rozmíchala Nescafé a oalááá frapé laté je na světě! Jo a když už se snídá, tak se snídá topinka s oliváčem. A když se snídá fakt hodně, tak se na topinku přidá ještě nastrouhané rajče a posolí se. Hmmm, que bueno!

U nás je Don Simon vyhlášen svým lowcost krabičákem, který je schopna pozřít jen populace do 15 ti let či homeless věku libovolného. Tady fušuje I do džušů a mlíka a patří nejspíš k vyhledávanému výrobci.

Přede mnou je (kromě začátku školního roku) dilema. Mám si koupit obrovskou kýtu jamónu nebo ne? Chutnalo by mi to ještě, kdybych se tím živila denně až do ledna?