Moje počáteční nadšení úplně ze všeho už lehce opadlo a můj život je teď víc normálnější. Trpím lehkou deprivací po dobrém jídle. Mám chuť na uplně všechno co neumím uvařit (řízek s kaší, buchty od babičky apod, vlastně asi cokoliv co není vařené ode mě). Naštěstí mi občas vaří spolubydla, ale ten zase vaří jenom mexický tortily, což je teda vynikající, ale mohl by ten repertoár taky někdy obměnit. Když jsem dnes skuhrala, že chci domácí jídlo (snažila jsem se naznačit, aby mi mi něco příště přivezl z domova), nabídl se, že když mu dám recept, uvaří cokoliv. Tak teď nevim, jak záludnost vymyslet.
Co se týče dámské části našeho společného bytu, tak tu jsem měla chuť o víkendu přestěhovat, protože neřešila nic jiného než svého kluka (neodepisuje včas, nezvedá telefon, přidává si nějaké bůhvíjaké "děvky" na FB apod). Já spíš vidím větší problém v tom, že je podle mě teplej.
Byl to dost velkej nápor na mojí psychiku poslouchat neustálé nářky celý víkend, ale naštěstí už jsem našla řešení. Nejprve jsem se jí snažila porozumět, litovat, soucít, pak jí odporovat a teď jí radím, ať si najde psychologa.
Tento týden mi odpadlo spousta hodin doučování angličtiny, protože děti jsou nemocné a nebo na vesnici. To je pro mě trochu paradoxní – do Cuency, která je menší než Jablonec, se stahují lidé z okolních maličkatých vesnic. U nás naopak my z "Cuency" jezdíme do Prahy.
Začaly se mi líbit fiesty. Je to o dost jiné než u nás, jak už jsem naznačila. Víc se pije, víc se tancuje, víc se seznamuje. Mám už tu víc kamarádů či známých a všude je potkávám (Cuenca je malá a to se mi líbí). Doposud jsem měla pocit, že jsem tu moc nepařila, tak jsem si to o víkendu vynahradila a strávila ho dost typicky španělsky – fiesta do rána (do 7 standard), spaní skoro celý den a další večer znova. Myslím, že mi tu nikdo nevěří, že jsem nikdy nechodila na diskotéky :) Vlastně jsem s tim začala až na Erasmu v Německu... Je to příjemná změna, nejen sedět u piva. Hmm a můj komp se plní Davidem Guettou. Doufám, že na mě staří kamarádi nezanevřou.
Pořád se mi líbí se při plném vědomí kochat městem a horama.
Nebaví mě chodit na přednášky.
Po víkendu v Madridu ani nemám chuť cestovat. Celý víkend byl trochu bláznivý a stalo se spousta věcí, které byly trošku joder, ale nic strašného se nestalo. Zapomněla jsem si doma platební kartu, neměla peníze, vybouchl mi první noc couchsurfing, takže jsem spala na hotelu, druhou noc taky, protože můj hostitel byl asi ten největší kokot v Madridu, cestou tam náš řidič havaroval ještě než jsme vyjeli, cestou zpět autobusy plný, když jsem byla v plavkách v hotelovým venkovním bazénu, zjistila jsem že moje věci jsou zabouchnutý za rozbitejma dveřma a já zmrzlá v plavkách volala o pomoc...
Věděli jste, že ve Španělsku se do bazénu nesmí bez koupací čepice?
V noci se mi zdálo, že byly Vánoce a byla jsem doma a bylo spousta sněhu :) Tak už jsem dnes s mamkou komunikovala vánoční večeři, kterou si tu uvaříme. Ale nebojte rodičové, nemusíte mě až zas tak litovat. Mám sice hlad, ale jinak jsem v pohodě.
Přidávám fotky staré tak 3 týdny z výletu do Albarracín, kde jsme byli na bouldru (někteří lezli, já se jen snažila).
Žádné komentáře:
Okomentovat