První výlety po horách a plážích

Už jsem se zmiňovala, že Hongkong je strašně super? Je tu všechno. Hory, pláže, ruch velkoměsta ale najdou se I uplně klidné oblasti, jsou tu milí lidé, relativně slušné ceny.

Chrám

Zaklepej si hůlkama a z vypadlé si vyčti osud

Když autobus, tak jedině dvoupatrovej

Ve čtvrtek jsme ve 4členné skupince vyrazili na první výlet – hikovat. Bylo to uplně parádní až do chvíle, než jsem viděla prvního pavouka. A jakmile jsem viděla prvního, viděla jsem jich dalších dvacet a pořád se rojili další a další. Byli obrovští a navíc “viseli ze stromů”, takže jsem pod nima musela procházet! Samozřejmě, že mě zachvátila panika a chtěla jsem se vrátit prvním letadlem domů. Číňanka se mě nechápavě ptala, jestli v ČR nemáme pavouky. Ha-ha-ha. Tak jako jsem se do té doby náramně bavila a užívala si to, najednou jsem ztratila řeč a jen se úzkostlivě rozhlížela přemýšlejích, jestli radši nenasadit pláštěnku jako ochranou protipavoučí vrstvu. Doma jsem si udělala rešerši a dozvěděla se, že tihle pavouci můžou mít až 20 cm (potvrzuji) a nějakej chytrák na wikipedii psal, že v tomto ročním období od nás tady v HK nejsou dál než jednu stopu.

Varování před opicema při vstupu do lesa. Kdy ti opičky neublíží? Když si myslí, že nemáš jídlo a když jsou v pohodě.

Nekoukej se opičkám do očí a ani před nima nejez. Rozzlobí se. Dělám si srandu, ale Holanďan, co s náma byl, znal vážný případ napadení gorilou po pohledu do očí... Bylo to prý v ZOO.

Ještě v pátek jsem byla rozhodnutá, že do lesa už nepůjdu. Jela jsem na pláž (Repulse Bay), něco přes hodinu od kolejí (spíš hodinu a půl) a taková nádhera. Ocitla jsem se ve filmu Plaž a nemohla se vynadívat. Zaplať Pánbůh že se nebojím malejch rybiček, byly jich tam celý hejna.

Večer se mě kolega z patra přišel zeptat, jestli nemam anti-cockroach sprej, že mu zrovna jeden šváb vlezl do pokoje. Jakmile repelent sehnal, preventivně jsem vystříkala celý pokoj a jak tvrdí výrobce postříku, na 4 týdny se z našeho pokoje stal protišvábový kryt.

V sobotu to byla ještě větší paráda než doposud a rozhodnutá překonat arachnofobii, vydala jsem se opět do lesa. Sešlo se nás strašně moc zahraničních studentů a jeli jsme na Tai Wai pláž, resp. jeli kam to šlo (pláž je veřejnou dopravou nedotknutá :) a odtamtud 2h hikovali. Paráda a dechberoucí nádhera. Na fotkách to tak nevynikne, ale věřte mi že to byla krasojízda.

Po cestě na PLÁŽ (na fotce není ta naše, ta pravá)

První dny v Hongkongu

Poslední půlrok jsem strávila na stáži v Berlíně, chvíli doma, pracovně na letní škole v Londýně a zase chvíli doma. Německo a Británie mi asi nepřišly až tak exotické, takže jsem se odmlčela. Tento týden jsem se přesunula do Hongkongu a to je jedna zajímavější věc než druhá, tak bych se o něco ráda podělila. Zde tedy řada nesourodých informací, postřehů a chybějící závěr:

Rozhodla jsem se dát si poslední studijní semestr navíc prostě proto, že mi to UK umožňuje a společně s místní univerzitou a MŠMT mi to takřka celé hradí. Jsem za to hrozně vděčná a moje láska ke Karlově univerzitě roste. Ostatní zahraniční studenti, se kterými jsem se o tom bavila, mají odpuštěné např. jen školné - to se v porovnání s mojí finanční podporou nedá srovnávat.

Výhled na koleje ze Sky Garden po dešti

Jela jsem s malými očekáváními, spíš jsem čekala, že to tu bude tak nějak ošklivější, méně komfortní a žití náročnější. Ale spletla jsem se, moje první dojmy jsu užasné. Všechno (všechno!) je skvěle organizované. Škola a studenti pro nás připravili sérii příruček, brožur a návodů (stejně tak je vše na webu), všude jsou informační cedule, směrovky, na každém místě nás někdo čekal, směroval, informoval. Hladší nástup do školy jsem nezažila.

Město jsem zatím viděla jen z autobusu cestou z letiště a vypadá úžasně. Krajinu tvoří mrakodrapy, hory a pláže. Na fotkách jsem tomu nevěnovala příliš pozornosti, ale v reálu je to fascinující. 

Z kampusu jsem nadšená, zatím se mi odsud ani nechce a proto jsem se ještě nevydala do města. Je obrovský a je tu všechno. Zázemí je skvělé, knihovna úžasná. Je to spousta prostor kde se dá relaxovat, učit, tvořit. K dispozici máme 50m bazén, vstup symbolický. Mám permici a chci chodit nejlíp denně. 

Kampus večer cestou z plavání, "hra se světlem"

Jsou tu tři kantýny překypující nudlema a nudlema a samejma exotickejma věcičkama a specialitama (ještě se v jídle moc neorientuju a nic jinýho než nudle a rýži neznám). Byla jsem si nakoupit v local market (vypadá to uplně stejně jako v Indii jen cenově jsme trochu jinde) a koupila si nudle (a to jsem myslela, že si budu vařit aspon jedno jídlo denně, abych nemusela jíst jen nudle). Prostě zatím vůbec nevím, co se z místních surovin dá uvařit. 

To si takhle objednáš hemenex k snídani. Odmysli si nudle a máš paleo.

Můj pokoj, větší a komfortnější než jsem čekala.

Ano, sdílím pokoj s místní studentkou. Zatím to klape bez problémů, doposud na něm strávila jen půlhodinu.

Už zase v Německu

Jsem od pátku v Německu, od neděle ve svém novém bytě v Berlíně. Mám dámské městské kolo, jezdím na něm v sukni, maso jsem jedla od svého příjezdu jen jednou a jsem nucena třídit odpad. Jen ve svém pokoji si můžu dovolit házet vše do Restmühlu (mám pocit, že by mi jinak hrozila výpověď z práce i bytu). Kolegyně nám všem dnes rozeslala instrukce, jak správně třídit (nejasnosti zůstávají nevyjasněny).

Berlín je fakt tak cool jak se o něm vypráví a moc se mi líbí. Bydlení mám v samém centru všeho hipsterství a vegetariánství, v Kreuzbergu. Jediná nevýhoda našeho bytu je, že v kuchyni je kompost, který strašně smrdí. Co hůř, kytka v mém pokoji dnes evidentně byla pohnojena.

Část mojí obří cimry

Jiná část mojí obří cimry

Zřejmě kvůli všeobecné šetrnosti jsou i pouliční lampy tak nevýkonné, že i v městských částech musím běhat s čelovkou. Teď přichází umělecká série.

Smysl pro detail

Poradím jak na to: nekvalitní foťák v mobilu proti světlu, nejlepší efekt v noci. 

Kdo ví, třeba se mé fotky dostanou na výstavu do Kulturhausu. Tady se ty trendy tak strašně rychle mění...

Na závěr několik faktů o Berlíně tady

Další horskej závod

Věděli jste co znamená yuju? Je to juchů španělsky.

V neděli 18.1. jsem běžela v pořadí již 4. závod ve Španělsku s názvem Subida al Cerro de la Degollá, volně bych to přeložila jako "Ďáblův závod, stoupání až do nebe". Délka 14 km, převýšení 1000m, tento obtížnej terén jsem si užívala 2,5h.

Běželo nás celkem asi 400 po uzounkejch cestičkách plnejch kamenů, půl metru daleko do rokle. Nemám moc zkušeností, ale nepřestává mě překvapovat, že je legální zorganizovat závod v tak poměrně nebezpečnym terénu, a že jsme všichni přežili. Nicméně právě kvůli terénu se často vůbec nedalo běžět, protože to bylo o zdraví. Nevím co bylo horší, jestli stoupat nebo klesat. Během 14km nebyla snad jediná rovinka, jen dva prudký stoupáky a dva prudký klesáky. Nahoru se spíš rychle šlo a dolů se lezlo rakem popředu, protože nepřidržovat se země oběma rukama bylo o hubu. Další modalita od minulého závodu - tentokrát se nekrosila řeka vody, ale koryto bahna.

Momentka z cesty

Rodiče mě kvůli tomu donutili sjednat si cestovní pojištění, protože by prý neradi prodávali barák, kdyby se mi něco stalo. Tento argument mě přesvědčil a po 9 měsících v zahraničí jsem se pojistila.

Také jsem si v rámci přípravy (krom jezení těstovin) koupila nové boty na trail, protože běžet v těch na asfalt v tomhle terénu, nejspíš bych to pojištění otestovala. Je to super bota, takřka životní investice.

Bota je momentálně o 2kg těžší díky nánosu bahna.

Závod byl ve vesnici Priego, 55km od Cuency. Moc mě baví na závody jezdit. Je tam velice familiární atmosféra, vždycky dostaneme něco pěkného na sebe. Před závodem kafe, pozdravit známé, po závodě společný oběd a dezert v tělocvičně, který pro závodníky vaří vesnické dobrovolnice a po obědě zase kafe. Dá se tak krásně strávit celý den. No a doma ta nejlepší sprcha a siesta!

Paella v takzvané paelleře. Bylo dost pro všechny.

Cukr a tuk ve formě květiny. Strava pro sportovce.

Bohužel mám tradičně hlavně fotky jídla. Jakmile se ke mně dostanou další, snad je sem přihodím. Taky by měla vzniknout školní reportáž o mně, odvážné Erasmačce, jedné z mála účastnic dámského pohlaví, která běží ďáblův závod. Bude to samozřejmě ve španělštině.