Výlet Hannover + Hamburg

O víkendu 11.-13.4. jsme se vydali na výlet. Protože jsme chtěli za málo peněz hodně muziky, rozhodli jsme se, že za jeden víkend obrazíme hned dvě význymná města.

V pátek večer jsme ještě pomáhali našemu kolegovi z Taiwanu balit. Nikdo si nepamatuje jeho jméno, a proto se uchýlil k typicky německému přízvisku Klaus. Klaus jel nejspíš na víkend prvně, protože netušil, jestli si má vzít spacák, něco k jídlu nebo kartáček na zuby. Když se dozvěděl, že je sraz ráno v 7:30, oznámil nám, že bude potřebovat morning call. Nerozumím, jak Klaus funguje, když třeba zrovna musí do školy. Normálně prý buzení nepotřebuje, ale chodí vždycky pozdě. No tak tentokrát to nebylo výjimkou. Naštěstí neměl takové zpoždění, aby nám kvůli němu ujel vlak.

V sobotu ráno jsme tedy vyrazili na Schones-Wochenede Ticket do Hannoveru a ještě večer jsme se na stejný lístek přesunuli do Hamburgu. V Hannoveru jsme měli sraz z dalšími pěti Erasmáky z Maďarska, kteří jeli už den před námi. Kluci jeli taky na low cost výlet, takže byli rozhodnutí nespat a celou noc pařit. Nakonec vyměkli a přece jen spali. Ale ne v posteli, ale v autě, protože pronájem auta je levnější než jakékoliv ubytování. No a aby nemuseli platit za benzín či parkování, tak s ním ani nevyjeli z garáže.

Maďarský hotel

Hannover mě moc mile překvapil. Je to krásné město. Neměla jsem žádná velká očekávání a o to víc mě nadchl. Víc než Berlín. Víc než Hamburg.

 Maďar - Polka - Češka - Maďar

Radnice jak z pohádky

Na radnici

Kostelík v Hannoveru (fotil Rado)

Německá policie (fotil Rado)

Večer jsme se přesunuli do Hamburgu a vyhledali našeho hostitele. Byl jím Hugo, 32 let, původem z Portugalska. Okolo 10 večer jsme se přesunuli k jeho kamarádce na pártybyt, kde byl vítán uplně každý. Hugo si moc moc přál, abychom s ním šli do klubu, kde hrál ten nejlepší DJ z Berlína. Toho návrhu jsem se upřímně lekla, ale moje zděšení pokračovalo, když jsem zjistila, že bych měla dát ještě 10e za vstup. Korunoval to tím, že akce jede až do 2 odpoledne, takže se můžeme mezitím jít vyspat a zase se vrátit. Nikdy mě nic víc nelákalo...

Druhý den nás hostitel protáhl po místech, které on sám považoval za zajímavá. Motali jsme se po perifériích a na závěr nás vzal do 4patrového sexshopu. K večeru jsme už prosili, aby nám ukázal město a tak jsme se dočkali i nějakých turisticky atraktivnějších míst. Na druhou stranu viděli jsme Hamburg tak, jak většina turistů ne.

Hamburg (Rado)

V 7 večer jsme se vesele vydali na nádraží zjistit, v kolik je pro nás přichystán vlak do Magdeburgu. Zpáteční jízdenku už jsme měli koupenou. K našemu  překvapení jsme se dozvěděli, že jsme si téměř vše nechali ujet a domů se dostaneme místo ve 11 večer, ve 3 ráno a ještě s příplatek za blbost.

Nezbylo nic jiného, než si koupit zásoby alkoholu a opít se. Po 2 či 3 hodinách alkohol došel. Rozhodli jsme se tedy změnit trasu a jet do Berlína, kde byl ještě otevřen obchod s alkoholem. Díky tomu jsme se podívali na pověstnou stanici Zoo. Večer probíhal téměř neuvěřitelně. Strávili jsme 3h v Brandenburgu čekáním na vlak. V takové prdeli nebylo vůbec co dělat a my si náš vlak nechali stejně ujet, protože jsme si nestihli vše prohlédnout. Ne kecám. Ve skutečnosti nám to ujelo proto, protože jsme místo jízdenek kupovali hotdogy.

Protože po půlnoci přestal náš lístek platit, tradááá, platili jsme každý 18 extra euro za lístek domů (lowcost výlet se trochu prodražil). Další 2h jsme strávili spaním ve výtahu. Zní to všechno možná všelijak, ale dlouho jsem se tak hodně nenasmála. Celou noc jsme se náramně dobře bavili.

Nebyl čas udělat dost fotek a tak jsme radši počkali na další spoj

Do Magdeburgu jsme dorazili v 7 ráno. Po 3h spánku jsme začala připravovat svoji prezentaci, kterou jsme měla odpoledne. Možná je lepší nenechávat věci na poslední chvíli. Poučím se? Těžko.


Skvělá atmosféra, nálada + jako bonus krásná místa = jeden z nezapomenutelných víkendů!

Rekapitulace prvního týdne

Minulé pondělí ráno jsem se poprvé vydala na Uni a za mými novými spolužáky. Nástup do školy nebyl ideální. Měli jsme se sejít v pondělí ráno před jakousi international office a jít společně na intenzivní kurz němčiny. Chtěla jsem si dát sakra bacha, abych byla punktlich a měla dost času místo srazu najít. Nevyšlo to. Z 6 dotazovaných nikdo nevěděl, kde ta international office je. Hodně podobně začalo i moje působení na Karlově univerzitě.

Svoje spolužáky jsem potkala spíše náhodou. Ukázalo se, že většina z nich přijela týden předem, všichni už se znají a zažili spolu spoustu skvělých akcí. Ale není to taková tragédie, protože všichni jsou velice milí, přátelští a máme spoustu příležitostí se seznámit. Funguje tu studentská organizace IKUS, které pro zahraniční studenty organizuje spoustu fajn akcí. Každý týden se do jejich prostor chodí chlastat, což já jedině uvítám, protože mi pivo v hospodě za 3 euráče nechutná.

Co se týče mého ubytování, začínám chápat, proč jsem tady a ne v kampusu. Kuchyň sdílíme jen ve třech, což je pohodička. Máme hezčí a větší pokoje a vcelku rodinnou atmosféru. Jedinou nevýhodu to má tu, že po párty v Ikuse musím najít spoj MHD (což je teda oříšek), zatímco ostatní vylezou do jiného patra a jsou v posteli.

Minulý týden byl trošku hektisch. Musela jsem si zařídit studentskou kartu, přihlásit se na Burgerburo (napsala bych to česky, kdybych věděla, co to znamená), zřídit si účet (protože od toho účtu, kde mám stipendium jsem stratila PIN a potřebuju si ty peníze někam převést). Pán v bance mi ho sice na tak krátkou dobu založit nechtěl, ale nakonec se nad mou lámanou němčinou a historce o pinech slitoval.

Ještě o víkendu jsem si myslela, že snad z nudy napíšu nějakou akademickou práci. Nakonec jsem místo toho radši zkoukla téměř všechny díly 4. hvězdy a od té doby už nebyl čas přemýšlet nad hovadinama.

Už se mi rýsuje rozvrh. Je v něm 6 hodin výuky jazyka po hodině a půl, další asi 4 předměty (aby měl Potůček klid) a 3 tělocviky. Tolik jsem snad za celé své působení na VŠ do školy nechodila.

Máme s Nat novou spolubydlící, slečnu z Maroka. Mluví nepřetržitě, ale ne s námi. Je neustále s někym na telefonu. Třeba se někdy taky dočkáme. (update: už jsme se dočkali, ale umí jen francouzky (my ne) a německy s šíleným přízvukem, takže jí nerozumíme). Ale jinak je opravdu velice milá.

Ještě jedna věc. Nemáma rychlovarku. Připadalo mi to děsně dobrodružné, navíc až se vrátím domů k rychlovarce, budu žasnout. Včera jsem se opařila tak, že jsem po zbytek dne nemohla držet nic v ruce. Už se mi taky stalo, že jsem vodu vařila až do úplného vypaření a hrnek kafe jsem si tak dělala natřikrát.

Poslední březnový den jsem oslavila svoje narozeniny svátečním obědem. Poprvé od svého příjezdu jsem si uvařila něco jiného než těstoviny a poprvé jsem si koupila maso.

Cuketa byla připálená jen trochu, stejně tak rýže byla nedovařená jen částečně. Požární hlásič nehoukal, takže celou akci považuji za velmi úspěšnou.

Večer jsme to trochu oslavily s holkama u mě na pokoji. Chtěla jsem je překvapit tím, že upeču perník. Po rozpravě s mojí sestřenkou cukrářkou na téma, zda je možné péct v hrnci, jsem od nápadu raději opustila. Nechtěla jsem holkám připravit nemilé překvápko. Ještě by to chudinky ze slušnosti jedly a myslely by, že je to v Čechách normální. Radši jsem jim umíchala drink, který jsem nazvala jako drink přátelství. Recept je tajemství. Můžu prozradit jen to, že obsahoval nejlevnější dostupné víno a holkám chutnal. Víno "Moje" ani "Tvoje" to ale nebylo (to by nejspíš žádné přátelství nevzniklo).