Jednou jsme si zde již uváděli recept na rýži s paneerem. Toto jídlo je mým denním chlebem, někdy je nahrazen variantou s vajíčkem. Ze začátku jsem si užívala chození po restauracích a testování neznámého jídla, ale po nějaké době jsem pochopila, že se zde vaří 4 jídla pořád dokola (paneer na sto způsobů, rizoto, aloo sabji (brambory se zeleninou) a to bychom měli, takže oprava - 3 jídla do kola. Někde jako extra bonus dělají i čínskou kuchyni (to máme navíc na výběr čínské nudle) a nebo kebab. Pozor! Není kebab jako kebab. Zdejší kebab jsem jednou měla, viz příspěvek dříve, je to spíš neochucené čevabčiči. Ty jídla ale dokážou tak kulišácky pojmenovat, že je v jídeláku nabízeno 50 jídel. Zkušený strávník ovšem prokoukne, že paneer tikka, paneer butter masala, palak paneer, shahi paneer, kadai paneer a sto dalších, je variace toho samého s minimální obměnou. Jídla jsou výborná, ale rychle se to přejí. Navíc je to děsně mastné, takže mi po tom je dost těžko a po zbytek dne mě pálí žáha.
Nezbylo nic jiného než začít vařit (přestože jsem se zapřísahla, že zde vařit nebudu) a dokonce uvažuji, že založím food blog. V rukávu mám dva recepty. Rejži s paneerem už znáte, ale ještě jste neslyšeli o pečených bramborách v troubě, ani o šopánu s paneerem.
Dnes si povíme, jak jsem tento týden vařila rýži. Pro případ, že byste chtěli postup opakovat, budu mluvit v pokynech. Dáte hrnec na plotnu, zalejete rejži vodou v poměru 1:2 a vyčkáváte na zázrak. Nyní máte 20-30 minut volno. Doporučuji nechat mezeru mezi hrncem a pokličkou, jinak bude mít paní uklízečka práci navíc. Nyní přichází na řadu to nejdůležitější - doporučuji také nařídit na inkriminovaný čas budík, nebo riskujete pohromu, která potkala mě. Já si v čekací pauze stihla vyřídit kopu věcí. No a do toho zničeho nic, zrovna když jsem byla ve sprše, začal houkat požární hlásič. Vzala jsem ručník a vykoukla na chodbu. Jakmile jsem vystrčila hlavu ze dveří, jsem si vzpomněla, že jsem kdysi v průběhu večera zapínala sporák pod hrncem s rejží. Alarm se rozhoukal v půl 12 večer. Nutno podotknout, že rýži jsem vařila k obědu na další den, takže jsem se po ní ten večer moc nesháněla.
Akce odhalila několik velmi závažných selhání. Kdyby opravdu hořelo, v naší budově by nikdo nepřežil. Jedna sousedka vylezla asi po 2 minutách, pan T. po 20. Indičtí zaměstnanci, od kterých bych čekala nějakou akci, nevěděli co mají dělat a ani je to moc netrápilo. Spuštěný alarm je z míry nevyvedl. Po 15 minutách mého burcování ostraha vzbudila čtyři další Indy a na závěr jednoho Čecha, který alarm vypnul. Byla jsem sakra nervozní a v koutku duše jsem slyšela houkat hasičská vozidla blížící se k ambasádě.
Uff a to se stalo přesně dva dny před mým hodnocením velvyslancem. Celé dva dny jsem doufala, že se to v něm nepromítne. Naštěstí se do něj má kulinářská dobrodružství nepočítají - možná také proto, že p. velvyslanec jako jediný v areálu nebydlí, takže jeho žádný alarm nevzbudil.
P.S. Minule jsem rýži zapomněla na noc schovat do ledničky a do rána v ní bylo 101 mravenců a dalších 1000 okolo. Hrůza. Jakoby po mě letos šli. Našli si mě v Praze, našli si mě i tady.
Nezbylo nic jiného než začít vařit (přestože jsem se zapřísahla, že zde vařit nebudu) a dokonce uvažuji, že založím food blog. V rukávu mám dva recepty. Rejži s paneerem už znáte, ale ještě jste neslyšeli o pečených bramborách v troubě, ani o šopánu s paneerem.
Dnes si povíme, jak jsem tento týden vařila rýži. Pro případ, že byste chtěli postup opakovat, budu mluvit v pokynech. Dáte hrnec na plotnu, zalejete rejži vodou v poměru 1:2 a vyčkáváte na zázrak. Nyní máte 20-30 minut volno. Doporučuji nechat mezeru mezi hrncem a pokličkou, jinak bude mít paní uklízečka práci navíc. Nyní přichází na řadu to nejdůležitější - doporučuji také nařídit na inkriminovaný čas budík, nebo riskujete pohromu, která potkala mě. Já si v čekací pauze stihla vyřídit kopu věcí. No a do toho zničeho nic, zrovna když jsem byla ve sprše, začal houkat požární hlásič. Vzala jsem ručník a vykoukla na chodbu. Jakmile jsem vystrčila hlavu ze dveří, jsem si vzpomněla, že jsem kdysi v průběhu večera zapínala sporák pod hrncem s rejží. Alarm se rozhoukal v půl 12 večer. Nutno podotknout, že rýži jsem vařila k obědu na další den, takže jsem se po ní ten večer moc nesháněla.
Akce odhalila několik velmi závažných selhání. Kdyby opravdu hořelo, v naší budově by nikdo nepřežil. Jedna sousedka vylezla asi po 2 minutách, pan T. po 20. Indičtí zaměstnanci, od kterých bych čekala nějakou akci, nevěděli co mají dělat a ani je to moc netrápilo. Spuštěný alarm je z míry nevyvedl. Po 15 minutách mého burcování ostraha vzbudila čtyři další Indy a na závěr jednoho Čecha, který alarm vypnul. Byla jsem sakra nervozní a v koutku duše jsem slyšela houkat hasičská vozidla blížící se k ambasádě.
Uff a to se stalo přesně dva dny před mým hodnocením velvyslancem. Celé dva dny jsem doufala, že se to v něm nepromítne. Naštěstí se do něj má kulinářská dobrodružství nepočítají - možná také proto, že p. velvyslanec jako jediný v areálu nebydlí, takže jeho žádný alarm nevzbudil.
P.S. Minule jsem rýži zapomněla na noc schovat do ledničky a do rána v ní bylo 101 mravenců a dalších 1000 okolo. Hrůza. Jakoby po mě letos šli. Našli si mě v Praze, našli si mě i tady.
Kami, zdravíme Tě a těšíme se na Tebe, už se Ti to krátí. Věřím, že se potkáme třebas u babičky u jejích dobrých buchet. Užij si hezky zbytek pobytu a díky za krásné povídání. Marcela + T + M
OdpovědětVymazat