Sice jsem zpět v ČR, ale předstírejme, že tomu tak není a nikdo netušíte co se v Udaipuru dělo. Výlet jsme měli s Litevkou naplánován 14 dní dopředu, kvůli lístkům na vlak. Plán byl strávit všechny 3 noci z výletu ve vlaku, sobotu v Udaipuru a neděli v Jaipuru. N. nebylo už při odjezdu dobře, ale držela se. Ve vlaku jsme si daly véču - mají celkem dobrý servis. V Čechách bych nad tím možná ohrnovala nos, ale tam mi to připadalo jako v Alcronu.
V noci nám z klimošky byla zima a N. obzvláště, když jí nebylo dobře, takže jsme si přivlastnily všechny "volné" deky, které jsme našly. V noci se jich přistoupivší začali dožadovat, ale my předstíraly, že spíme a že jsme žádné neukradly. Ve vlaku se spalo fajnově a ráno jsme byly celkem svěží.
V Udaipuru jsme si našli rikšáka, který nás odvezl do centra, jak jsme chtěly, ale zavezli nás před jistý hotel a chtěl, abychom se tam ubytovaly. Rázem se nám na paty nalepil majitel a dalo nám zabrat ho setřást. Nasnídaly jsme se v roof-top restaurant, kterou nám doporučil Lonely Planet. Někdy stojí za to, průvodce otevřít - měly tam na výběr asi z 15 druhů koláčů a dortíků a dělali i normální kafe :)
Véča ve vlaku
V noci nám z klimošky byla zima a N. obzvláště, když jí nebylo dobře, takže jsme si přivlastnily všechny "volné" deky, které jsme našly. V noci se jich přistoupivší začali dožadovat, ale my předstíraly, že spíme a že jsme žádné neukradly. Ve vlaku se spalo fajnově a ráno jsme byly celkem svěží.
V Udaipuru jsme si našli rikšáka, který nás odvezl do centra, jak jsme chtěly, ale zavezli nás před jistý hotel a chtěl, abychom se tam ubytovaly. Rázem se nám na paty nalepil majitel a dalo nám zabrat ho setřást. Nasnídaly jsme se v roof-top restaurant, kterou nám doporučil Lonely Planet. Někdy stojí za to, průvodce otevřít - měly tam na výběr asi z 15 druhů koláčů a dortíků a dělali i normální kafe :)
Datlový koláč
Výhled na město
Den jsme strávili prohlížením památek, nakupováním a návštěvou doktorka. Při kupování vstupenek do nějakého paláce se N. svěřila prodavači, že je jí špatně a on jí doporučil návštěvu ordinace, která byla hned za rohem.
Ordinace v City Palace
N. měla teplotu a nebylo jí dobře. Doktor jí řekl, že jestli se její stav nezlepší, ať vyhledá doktora. Rada nad zlato. Během odpoledne se její stav zhoršoval. V 8 večer si koupila teploměr, zjistila, že má teplotu 40 a začala panikařit. Hodinu před odjezdem vlaku se rozhodla, že půjde do nemocnice. Jela jsem samozřejmě s ní. N. byla děsně nervozní a nejspíš se bála, že umře, takže v nemocnici trochu ztropila povyk. Bála se nechat si odebrat krev a spolykat nabízené léky. Noc jsme tedy místo ve vlaku do Jaipuru strávily v nemocnici. Dostaly jsme vlastní pokoj, což si myslím, je na indické poměry velký nadstandard. Jediné co mě nemile překvapilo, bylo krvavé povlečení na mé posteli. Musela jsem je 4krát požádat, aby ho převlíkli, než se tak doopravdy stalo. Čekala jsem na to od 10 do půlnoci. Bylo evidentní, že prostě čisté povlečení nemají. Nakonec jsem dostala čistou deku, za což jsem byla moc vděčná. Druhý den po našem odjezdu povlékly zase to krvavé...N. se do druhého dne udělalo značně lépe a mohly jsme tak odjet do Dillí. Naštěstí se mi podařilo sehnat lístky na bus, chvíli jsme si myslely, že by to mohl být problém. Výlet se nám tedy trošku zkomplikoval, ale hlavně že to dobře dopadlo.
Já jsem v neděli ráno N. opustila v nemocnici a vydala se stornovat alespoň jeden lístek na vlak a sehnat spoj do Dillí. Nasnídala jsem se opět v koláčovém království. Tentokrát jsem si dala apple crumble, ve kterém byl jako bonus mravenec.
Autobus do Dillí měl zpoždění jen 3h, takže jsem do práce dorazila už v půl 11 :D
